top of page

Onko jóga

Úloha emocí ve zdraví: Rakovina



Ano, něktkeré okamžiky jsem uměla prožít, ale kdybych tím vším měla projít znovu, prožila bych jich víc. Vlastně bych se snažila nemít nic jiného. Jen ty okamžiky, jeden po druhém, místo abych žila v budoucnosti.
Nadine Stair

Rakovina je onemocnění, při kterém buňky v těle ztratí biochemické mechanismy, které kontrolují jejich růst. Následně se nekontrolovatelně množí a v mnoha případech tvoří velké útvary, kterým se říká nádory. Mnoho vědců je přesvědčeno, že produkce rakovinných buněk se v malé míře odehrává v těle neustále, a že pokud je imunitní systém zdravý, rozpoznává abnormální buňky a zlikviduje je dříve, než mohou škodit. Podle tohoto modelu se rakovinné buňky nekontrolovatelně množí, právě když je imunitní systém oslabený, buď přímým fyzickým poškozením, nebo fyziologickými účinky stresu, a již nedokáže efektivně identifikovat a zlikvidovat menší počty rakovinných buněk. Potom si tyto buňky podle typu rakoviny buď vyvinou vlastní krevní zásobení, a nakonec vytvoří pevný nádor, nebo ochromí systém velkým množstvím cirkulujících rakovinných buňek, jak se děje při leukemii.

I když zjistíme, že existuje statisticky významný vztah mezi negativními emocemi a rakovinou, bylo by naprosto neospravedlnitelné tvrdit člověku trpící rakovinou, že jeho onemocnění je způsobeno psychologickým stresem, nevyřešeným konfliktem nebo nevyjádřenými emocemi. Jednalo by se o nápadné nebo i docela přímé obviňování, že se nemoc zavinil sám. Lidé to často nevědomě dělají, snad ve snáze rozumově si vysvětlit bolestivou realitu a lépe se s ní vypořádat. Pokaždé když přijdeme s vysvětlením něčeho, cítíme se o něco lépe, jelikož se můžeme ujistit, ať jakkoli mylně, že „rozumíme tomu“, proč ten člověk „dostal“ rakovinu. Podobným ospravedlněním situace, založeným na nevědomosti a domněnkách, však dochází ke zneuctění duševní integrity člověka. Uvedené chování také krade lidem přítomnost tím, že směřuje jejich pozornost k minulosti zrovna ve chvíli, kdy se potřebují soustřeďovat nejvíce, aby mohli čelit smrtelné nemoci. Bohužel se tento způsob myšlení, který za „příčinu“ rakoviny považuje psychickou nedostatečnost, stal v určitých kruzích módou. Tento postoj mnohem pravděpodobněji vyústí ve zvýšené utrpení, než že by se zlepšil proces uzdravování. Podle toho, co víme o vztahu mezi emocemi a naším zdravím, pro kultivaci a zrychlení procesu uzdravování potřebujeme přijetí a odpuštění, nikoli odsuzování a sebeobviňování.


Pokud člověk trpící rakovinou věří, že stres nebo emoční faktory mohly hrát roli v jeho onemocnění, je to jeho výsadní právo. Může a nemusí být pro něj užitečné zabývat se touto otázkou, to záleží na životě konkrétního člověka a na tom, jak k otázce přistupuje. Některým lidem dodá pocit kontroly, když si uvědomí, že jejich nakládání s emocemi v minulosti mohlo přispět k jejich nemoci. Být si lépe vědomi těchto možných faktorů může pomoci zlepšit kvalitu jejich života, a tím i jejich uzdravování. Tento pohled na věc bychom však neměli nikomu vnucovat, ať už jsou za naším gestem jakkoli dobré úmysly. Hledání spojitosti mezi psychikou a nemocí se musí provádět s velkým soucitem a starostlivostí, ať už člověkem samotným, nebo za pomoci lékaře či terapeuta. Hledání faktorů, které mohly přispět k nemoci, může pomoci, pouze pokud vychází z neposuzování z velkorysosti a soucítění, z přijetí sebe sama a své minulosti, nikoli z odsuzování.


Nikdy nebude s jistotou dokázáno, zda psychologické faktory způsobily nebo zhoršily konkrétnímu člověku danou nemoc. Mysl a tělo nejsou oddělené, stav fyzického zdraví bude vždy do určité míry ovlivněn psychologickými faktory. Jenže ve chvíli, kdy je již někomu diagnostikováno určité onemocnění, může být otázka příčinných faktorů přinejmenším na druhém místě. V tomto klíčovém okamžiku je mnohem důležitější převzít zodpovědnost za to, co je třeba učinit v přítomnosti. Jelikož existují důkazy, že pozitivní emoce mohou napomoci procesu uzdravování, může být diagnóza rakoviny obzvlášť významným bodem obratu v životě člověka. Okamžikem pro mobilizaci, která se může vyznačovat optimismem, integritou a důvěrou ve své vlastní schopnosti. Okamžikem, v němž je třeba zapracovat na tom, abychom méně podléhali pesimistickým, bezmocným a ambivalentním stavům mysli. Úmyslné nasměrování laskavosti, přijetí lásky na sebe sama bude velmi dobrým začátkem.


Jak na to? V přítomném okamžiku se ponoříme do sebe samých a tam k sobě zaujmeme přátelský postoj. Usídlíme se v samotném uvědomění, spočineme v něm, využijeme některé metody jógové terapie, abychom se znovu spojili se svou myslí a svým tělem. V určitém hlubším smyslu se zbytek o sebe postará sám.

Jóga vytváří z polarit opět jednotu, spojuje polarity do něčeho, co slouží společnému cíli, a to se zachováním rozdílnosti těchto sil.

Žít můžeme jen v tuto chvíli a jóga nás vrací k prožitkům sebe sama v přítomném okamžiku, kdy se ladíme na naše srdce, vnímáme svůj dech, pocity bez hodnocení. Nejen cvičením získáme „pružnost“, tuto kvalitu rozšíříme i do našeho světa na všech úrovních, jak tělesné tedy tím, že ásany provádíme v souladu s dechem a den po dni je provádíme stále s větší obratností, ale také v úrovni energetické, kdy dokážeme vnímat samoléčebné jemnohmotné toky energie a směřování k „Já“.

Jógová terapie nabízí nezměrně velkou řadu možností jak terapeuticky působit na onkologické pacienty, ať technikami pránájámy, ásanami, pratjáhárou, dháranaou za předpokladu respektování základní jamy - ahinsá, tedy nenásilí.


Zdroje

1. KABAT-ZINN, Jon a Libor VÁLEK. Život samá pohroma: jak čelit stresu, nemoci a bolesti pomocí moudrosti těla a mysli. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2016. Pod povrchem. ISBN 978-80-7555-012-5.


2. HORSCH-IHLE, Evelyn. Onko jóga: jóga pro pacienty s rakovinou. Přeložil Hana KYRALOVÁ. Praha: Alferia, 2022. ISBN 978-80-271-3435-9.


Ilustrace: Tiffany Lynch

97 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page