Hinduismus - význam slova


Pod pojmem hinduismus si většina lidí představí náboženství. To však není zcela přesné. Tento termín sami Indové nepoužívají, dokonce ani v sanskrtu vůbec neexistuje. Hindu byl termín, který vyjadřoval místo, kde žijí Indové, tedy prostor za řekou Indus. Tento termín používali Peršané, kteří takto označovali obyvatelstvo žijící v tomto prostoru a od nich název převzali Angličané a víceméně tímto termínem chápali indické náboženství, které zahrnuje ohromnou škálu věr a způsobu vidění světa. Indové sami tradičně, pokud by měli vymezit to, co my si pod termínem hinduismus představujeme, tak především hovoří o sanatána dharmě, což doslova znamená věčný zákon, kosmický řád, a navazuje na védskou dobu. Ve staré Indii (védské) existovalo něco, čemu se říkalo rtam, božský řád. Pokud bychom použili slovo hinduismus, tak nejen že jím vyjadřujeme ohromnou škálu náboženských a filozofických směrů, zvyků a tradic, ale vyjadřujeme jím také systém, kterým je uspořádána Indie, tedy systém sociální, systém světonázorový a také náboženský.

 

Existují tři aspekty, které propojují většinu indických náboženství – základ hinduismu, coby věrouky, je to systém, který navazuje na védy a přijímá je jako základní autoritu, tedy jako šruty, tedy slyšené jako slovo Boží. A právě z véd vyplývají tři skutečnosti, ve kterých se většina indických náboženství shoduje. Samsára – koloběh životů, karmanový zákon a existence kast.

Samsára – reinkarnace, převtělování, koloběh životů a smrtí. Víra že smrt znamená konec pro fyzické tělo člověka, ale jeho podstata – skutečné Já, že je nesmrtelné a rodí se v novém těle s novou osobnostní složkou. Tento koloběh je podle Indů nekonečný, ale máme určité východisko, kterým je tedy mókša – vysvobození se ze samsáry. Jednou z cest, jak osvobození dosáhnout je právě jóga. Důvod, proč vzniká samsára představuje právě karmanový zákon.



Karmanový zákon je zákonem kauzálním, tedy příčinném, a říká že cokoliv zde vzniká, má vždy příčinu a stejně tak cokoliv se na tomto světě děje, má svůj následek. Jinými slovy, karmanový zákon se pokouší o vysvětlení světa kolem nás a je to vyjádřením věčné touhy člověka po spravedlnosti. Nejjednodušší vyjádření je, že karma tvoří zase karmu, protože slovo karma používáme jak pro činnost a to myšleno v tom nejširším slova smyslu – cítění, vnímání, emoce, myšlení, city, tak současně karma označuje to co je následkem.

Každý čin, každé slovo, myšlenka, pocit vyvolají jistý řetězec událostí a vedou k určitým následkům a sami o sobě jsou následkem nějakého staršího činu, slova, myšlenky, pocitu atd. Tato myšlenka vede k tomu, že je člověk zodpovědný, co se mu děje. Nic z toho, co k člověku přichází není křivdou tohoto Universa a nic co vnímáme jako velmi příjemné, slastné tak není odměnou nebo milostí tohoto Universa. Vše, co přichází je výsledkem našeho vlastního konání. To popravdě je řečeno názor, který vede k určité odpovědnosti, protože tak jako současnost je následkem konání v minulosti, tak naše budoucnost je tvořena současným konáním. Není to tedy předurčenost, nebo osud.

Poslední třetí entita a specifikem Indie je existence kast, kastovního systému tedy určitého hierarchického uspořádání společnosti. Indové se zde odvolávají na védy a hovoří o tom, že ve védách je psáno, že člověk vznikl z božského těla a že v první fázi vznikly čtyři skupiny lidí, ze čtyř různých částí božského těla. Tyto skupiny se správně nazývají varny, což znamená barvy. Z toho vyplývá, že původní rozčlenění společnosti určitě mělo v pozadí i rozdělení různých etnik. Také je třeba uvědomit si, že Indie není stoprocentně árijská to znamená tvořená árijskými kmeny, ale že zde jsou také drávidové, kteří jsou rozdílné etnikum, kteří byli árijskými kmeny vytlačeni do jižní Indie, a kteří byli považováni za něco méněhodnotného.


Z úst božího těla vznikli Bráhmani – kněží. Pakliže vznikli z úst Boha, pak tedy mají právo a povinnost být mluvčím obyvatel, a především komunikovat s Bohy. Byla to nejvýše postavená kasta ve staré Indii, která měla největší práva, současně také největší povinnosti. Bráhman měl povinnost celý život studovat. Byla to tedy nejvzdělanější část obyvatelstva.


Druhou nejvýše postavenou kastou byli Kšátriové – bojovníci, kteří vznikli z Božích paží, byli tedy výkonnou složkou společnosti. Z této složky obyvatel, která měla vysoké postavení, se rekrutovali vládci – rádžové, maharádžové, kteří společnost vedli. Povinností této skupiny bylo bránit ostatní. Byla to tedy jediná skupina obyvatel, která mohla nosit a používat zbraně.


Do třetí kasty patřili Vájšijové – rolníci, obchodníci a zemědělci – tato skupina vznikla z břicha Boha. Byl to střední stav, skupina lidí, kteří vytvářeli hodnoty.


Čtvrtou katru tvořili Šúdrové – služebnictvo. Tato skupina vznikla z chodidla Boha. Nejníže postavená skupina obyvatelstva, která měla za úkol sloužit všem skupinám. Tento systém, kdy první tři skupiny se souhrnně nazývají dvidža nebo dvidžati, což znamená dvoj-zrozenci, protože se rodí dvakrát. První zrod je fyzický a druhý zrod je určitý obřad, který bychom mohli přirovnat ke křesťanskému příjímání. Do dneška se tento obřad udržel pouze u Bráhmanů.


Jakkoliv nám toto společenské rozdělení může připadat nespravedlivé a nedemokratické, tak ve své době bylo pokrokové a mělo svůj smysl a opodstatnění. Každá varna měla svoji dharmu, tedy svůj soubor práv a povinností. Tento systém čtyř varn se postupně přeměnil do dnešní situaci rozrůznění a dnes se hovoří o tom, že existuje kolem 3000 kast a podkast. Tyto kasty vznikly původně z varn. A proč měly varny opodstatnění ve své době? Protože Indický člověk je člověk skupinový, zatímco my jsme vedeni k individualitě a máme daleko větší ego. Indický člověk je odmalička zvyklý být součástí určité skupiny a tu respektovat, zatímco my vyzdvihujeme a lpíme na naší individualitě a z toho plynoucí svobody. Kastovní systém ve staré Indii nahrazoval sociální systém, systém soudnictví. Kastovní příslušnost je dědičná, nezaměnitelná a nezískatelná. Je vázána na dodržování velkého množství předpisů a zákazů s častými lokálními variantami. Základní povinnosti členů všech kast lze shrnout do tří bodů: 1) uzavírat sňatky jen v rámci kasty; 2) přijímat potravu a nápoje jen od členů vlastní kasty; 3) vykonávat dědičná povolání kasty. Dodržování příkazů vynucuje a přestupky trestá v rámci každé kasty rada starších paňčájat; nejpřísnějším trestem je vyloučení z kasty, které prakticky vyřazuje provinilce ze společenského života. Celý kastovní systém je založen na autoritě bráhmanů, příslušníků nejvyšší kasty, tradičních ideologů a obětníků hinduistické společnosti. Mimo kastovní systém jsou postaveni tzv. nedotknutelní (nečistí) dalit, jichž je dnes v Indii asi 80 miliónů některé prameny hovoří i o 160 milionech lidí. Vykonávají povolání považovaná za rituálně znečišťující (metaři, koželuhové atd.) a jakýkoli styk s nimi je kastovním Indům zakázán. Proti fenoménu nedotknutelnosti vedl mezi prvními jedno z nejvýznamnějších tažení počátkem 20. století Mahátmá Gándhí. Otevřeně vyzýval, aby lidé skoncovali s nerovností a diskriminací. Zavedl pro nedotknutelné nové označení: haridžané („Boží lidé“). Roku 1933 se vydal napříč Indií na tzv. pouť haridžanů, při níž tyto radikální změny, například povolit nedotknutelným vstup do chrámů, prosazoval. Ačkoliv ke konci své poutě prohlásil, že jev nedotknutelnosti mizí, jeho činnost nepřinesla mnoho konkrétních výsledků. Teoreticky patří k nedotknutelným i všichni nehinduisté, tedy i Evropané. Vnějších znaků k rozlišení kastovní příslušnosti je velmi málo a mají lokální charakter; celý systém se opírá spíše o vzájemnou známost příslušníků té které kasty, kteří na venkově většinou také společně bydlí v jednotlivých částech vesnice. To umožňuje jak vynucování poslušnosti, tak i důslednou kontrolu dodržování kastovních předpisů i v soukromém a rodinném životě. Ačkoli zákony Indické republiky zakazují jakoukoli kastovní diskriminaci a ruší instituci nedotknutelných, udržuje si i v dnešní Indii, zejména ve venkovské společnosti, kastovní systém svou tradiční autoritu; přísně jsou dodržovány zvláště předpisy týkající se uzavírání sňatků.

Hinduismus zahrnuje, jak jsem popsala v úvodu, také životní styl, stádia individuálního života muže, který se v různých podobách projevuje dodnes. Proto tedy můžeme ve staré Indii vnímat důležitost muže a jeho dharmy. Život indického muže byl uspořádán do čtyř období Čatur ášrama, které doslova znamená, čtyři útočiště indického muže.

První stadium v rozmezí věku muže okolo 25-28 let a nazývá se brahmačárja, muž - brahmičárin. Tento termín známe z Jamy, tedy držení celibátu. Takový muž měl za úkol studovat, připravit se na život. Byl pod vedením svého mistra nepřetržitě, který jej nejen vzdělával, ale také vychovával.

Druhé stadium 25-56 let – grahastha znamená hospodář. V této fázi už muž musel uplatňovat vše to, co jej guru naučil. Jeho otec postupoval do třetího stadia, které popíšu následně. Zde se ukazuje, jak touha mít syna byla v Indii podstatná, protože přebíral odpovědnost za celou rodinu, kterou musel také živit. Rodinou nemyslíme takovou, jak známe u nás, tedy manželku a děti, ale musel živit celý rodinný klan. V tomto stadiu má tedy muž 3 úkoly, oženit se, zplodit nejlépe syna, převzít odpovědnost za rodinu a uživit ji. Zabezpečit potomstvo. Realizovat se v oblasti světské. Manželství byla domlouvána rodiči, kteří hledali nevěstu v oblasti své kasty.

Třetí stádium se nazývá vánaprastha 57-84 let, v našich podmínkách známe z dřívějších dob jako výminkář. Kdy muž předává své hospodářství svému synovi. Muž v tomto stadiu přechází z aktivní roviny a plně se soustřeďuje na dharmu, věci duchovní. Odkládá vnitřní tenze a stresy a směřuje k duchovnímu. Člověk je stále součástí rodiny, ale nemá odpovědnost, spíše může být poradcem, ale je bez starostí a povinností.

Posledním stadiem je samnjása – 84 let a více, odchod do bezdomoví. Muž – samnjásin. Období vzdání se majetku, rodiny, svého jména, postavení, zázemí. Závěr lidského života. Muž odcházel do bezdomoví jako potulný asketa s miskou putoval Indií do Váránasí (dřívější Benáres). Na břehu řeky Gangy čekal muž na okamžik své smrti, protože Indové věří, že pokud zemřou na tomto posvátném místě, tak se duše už nemusí znovu přerodit. Toto poslední stadium nerealizovali všichni, ale představuje naprosté odevzdání se, nelpění, ani na své individualitě. Přímá cesta k poznání Podstaty. Jinými slovy naplnění dharmy.


Hinduismus tedy není jen náboženský systém, ale především společenský, uspořádání hierarchie kast, uspořádání života do určitých stádií a s tím související tři nebo čtyři cíle – čatur varga.


Zdroje:

1. MRNUŠTÍKOVÁ, Míla. Mozaika jógy: [Brno]: Vydání: první. Nakladatelství Pavel Křepela, 2021. ISBN 978-80-86669-41-0.

2. Přednáška Ing. Míly Sávitrí Mrnuštíkové – Hinduismus a čatur varga ášrama.

3. PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Kasta_(MSgS) - sociologický slovník


21 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše