O tantře panuje a zřejmně panovat bude mnoho nepřesných informací. Protože tantrické spisy byly psány ve stínovém šifrovaném jazyce sandhjabáša a jelikož se jednalo o tajné učení, proto dodnes nejsou informace zcela přesné.
Co víme je, že tantra patří mezi tzv. ezoterické, tedy utajované, filozofické školy, které nikdy nebyly součástí šesti filozofických systémů. Navazovaly na staré šamanské a předárijské vlivy, a to se stalo důvodem, proč se Indové k myšlenkám tantry příliš nechtějí znát.
Jedním z výkladů termínu tantra je síť, osnova, tkanivo, tedy něco, co není vidět, ale drží vše. Jiný výklad je odvozen od sanskrtského slovesa tan-, tanóti, čímž je myšleno naše tažení, roztažení vedoucí k rozšíření vědomí.
Původ tantry není zcela znám, mnozí jej odvozují z dob předárijské indické civilizace, jiní nejsou příznivci tohoto úsudku.
Tantrická filozofie zažila největší rozkvět v Indii mezi 6. a 13. stoletím po Kristu, kdy se myšlenkové proudy tantry spojovaly s různými náboženskými systémy, kterými byli šivaismus a šaktismus. Protože šlo o ezoterickou školu, velkou roli zde hrálo osobní zasvěcení díkša mistrem. Velmi často mistrem byla žena. Tantrické spisy byly psány ve stínovém jazyce sandhjabáša, což byly šifrované texty, kdy byla používána známá slova, ale používaná v jiných významech.
Tantrici neusilují o vysvobození ze sansáry, ale o získání síly a schopností, které jim umožní zažít velké štěstí (mahá sukham), tedy stav vědomí samádhi, kajvalja.
K tantře se vážou některé klíčové myšlenky:
- Tantrici věří, že počátek všeho je ve zvuku, kterému říkají náda nebo také šabda, kdy právě oním prvotním zvukem došlo k postupnému vývoji 36 úrovní, které tvoří tento svět. Tantrik prostřednictvím především rituálů vlastně prochází znovu v obráceném pořadí tuto posloupnost entit, které neustále vznikají. Každá z těchto entit má určitou úroveň vědomí. Jak tantrik postupuje těmito úrovněmi, tím kultivuje svoji úroveň vědomí až k vědomí čistému, šivovskému.
- Tantrici se skepticky dívají na tradiční konvence jógy a na vše, co člověka znesvobodňuje. A definují jógu jako cestu askeze a odříkání a odmítají tuto tradiční indickou cestu a nahrazují ji cestou prožitku a požitku - Bhóga = protiklad k józe. Cesta, která stála na požitcích a odmítala askezi, omezování, řád. Jejich tvrzením je – poznat mohu jen tím, co do hloubky prožiju.
- Tantra říká, že tělo je Božské a pokud poznáme to, co je v nás, poznáváme celek – Vesmír. Mirkokosmos = Makrokosmos. Tedy že každá buňka těla má svoji úroveň vědomí, a tělo jako celek pracuje optimálně, jsou-li tato jednotlivá vědomí zharmonizována. Stejně tak je jednotlivec nahlížen jako jakási „buňka“ Univerza a je tedy žádoucí, aby sladil svou úroveň vědomí s vědomím celku, který jej přesahuje. Pak dosahuje tzv. tantrického vědomí. Tantra přinesla do jógy celý koncept tzv. jemnohmotné anatomie, kdy je člověk chápán jako energetický (pránický) systém, kde energie plyne po drahách nádí, má možnost setrvávat v určitých centrech čakry a celý tento systém má i své uzly, pojistky granthi. Tantra také hovoří o určité části energie, která je velmi intenzivní a za běžného stavu je latentní (kundaliní), se kterou se tantrik učí vizualizací, zvukem (mantrami) a dechem pracovat. Její schopnost probudit se a proudit centrálními kanály je závislá na dosaženém stavu vědomí. Je vyjádřením procesu harmonizace dvou pólů, kdy svým vzestupem ze zdroje (Šakti) se dostává do kontaktu s rovinou nejvyššího vědomí (Šiva).
- Vše projevené existuje tedy ve dvou protikladných projevech – Šiva, který představuje statický a vědomý princip (analogie s purušou) a Šakti představuje dynamický, kreativní a hybný princip (analogie s prakrti).
- Veškerá nedokonalost světa je dána odděleností a nevyvážeností těchto dvou protikladných principů.
- Spojením těchto dvou protikladů vzniká nová vyšší kvalita vědomí.
Mezi hlavním části tantrické praxe patří nejen zmíněné rituály a mantry, ale také jantry. Vždy je zde práce s dechem, se zvukem (mantry), vizualizace, mudry a rituál (krijá) – toto jsou hlavní složky tantrické sádhany.
Pokud se týká janter, pak symbolem tantrismu je šesticípá hvězda ✡, která je v západní kultuře známá z judaismu jako tzv. Davidova hvězda. Tento znak má v tantrismu obdobný význam, jako čínský symbol jin a jang. Rovnostranný trojúhelník hrotem nahoru △ představuje jang – mužský princip, Šivu (znázorňuje penis v erekci); rovnostranný trojúhelník hrotem dolů ▽ představuje Šakti (znázorňuje ženský klín), tedy ženský princip jin. Někdy se jako symbol mužského principu používá i pravotočivá svastika 卐 a jako symbol ženského principu levotočivá svastika 卍.
Bavíme-li se o mantrách, které jsou pro tantriky zásadní, stejně zásadní je také úvodní zasvěcení mistra, které jim propůjčuje jeho sílu. Právě prostřednictvím manter pak tantrik prochází zmíněných 36 úrovní Univerza až k nejvyššímu božství.
Cesty tantry
Dakšina mágra je cestou tzv. „pravé“ ruky, tedy té čisté. Vyvažuje dva póly (muže a ženu) v jedinci pomocí pránájámy. Pracuje se symboly – jantrami a s obřady (púdža).
Váma mágra (levoruká cesta) – představuje cestu harmonizaci dvou jedinců rituálním sexem, kdy jde o to přijmout toho druhého v jeho celistvosti. Jde o sex, kdy cílem není prožitek, ale dosažení vyšší úrovně vědomí. Mistr vybíral mužům nedotknutelné partnerky.
Šaktické tantry se rozvinuly do tří škol: kaula, samaja a mišra, Některé kaula-sekty jsou známy orgiastickými a děsivými obřad (kolektivní sex, obřady na pohřebištích atd.) až do dnešních dnů.
Tantrismus má také i svou etickou stránku. Kulárnavatantra zdůrazňuje, že jakýkoliv úspěch v tantrickém usilování (sádhaně) je podmíněn tím, že se adept dokáže zbavit osmi pout, kterými jsou nenávist, pochyby, strach, stud, pomlouvačnost, pýcha na rod, pýcha na kastu a konformnost, a dodává: „Dokud je svázán těmito pouty, je jen živým tvorem (džíva), ale zbaví-li se jich, je samým Šivou.
Tantrismus hluboce ovlivnil způsob indického myšlení. Na mnoha místech v Indii jsou vyobrazeny sochy bohů v mudrách a v kopulačních polohách, které jsou právě dokladem působení tantry, stejně tak všudypřítomné falické symboly (lingamy – symbolizující Šivu) vystupující ze symbolů ženského pohlavního orgánu (jóní – symbolizující Šakti) jasně ukazují polaritu projeveného světa a na nutnost neustálého vyvažování a na rovnocennost obou těchto pólů.
1. BONDY, Egon, KUŽEL, Petr a Jiří HOLBA, ed. Poznámky k dějinám filosofie. Praha: DharmaGaia, 2021. ISBN 978-80-7436-117-3.
2. MRNUŠTÍKOVÁ, Míla. Mozaika jógy. [Brno]: Sávitrí jóga - Ing. Miloslava Sávitrí Mrnuštíková v nakladatelství Pavel Křepela, 2021. Sávitrí jóga. ISBN 978-80-86669-41-0.
3. ZBAVITEL, Dušan. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. Praha: DharmaGaia, 1993. ISBN 80-901225-5-8.