Vyhledat

Pránájáma

Aktualizováno: led 6

Pránájáma = vědomá práce s energií, její ovládání a kontrola.

Jako vítr odnáší kouř a nečistoty atmosféry, tak pránájáma odnáší nečistoty z těla a mysli. Pataňdžali (Jógasútra)

Termín pránájáma překládá Míla Sávitrí Mrnuštíková jako „Vědomá práce s energií, její ovládání a kontrola“. Metodou, kterou používáme k dosažení tohoto cíle, je vědomá práce s dechem. Odtud pak pochází ono běžně používané, pochopitelné, i když ne zcela korektní vnímání termínu pránájáma, jako dechové techniky, dechová cvičení.

Cílem pránájámy je určitý stav (mentální i energetický), který vede ke změně kvality vědomí. Od sledování svého dechu, (které povede ke zklidňování mysli), jeho zpomalování a prodlužování zpočátku přirozených, později cílených okamžiků zklidnění mezi jednotlivými nádechy a výdechy, přecházíme k uvědomění si těchto zastavení (nazývaných kumbhaky) a jejich charakteristik. Vnější stav to je nádech a výdech, tedy réčaka, kdy je vzduch odváděn ven. Vnitřní stav, to je nádech, tedy púraka, kdy je vzduch přiváděn dovnitř. Stav bez pohybu, to jsou ona zastavení mezi nimi, pro pránájámu velmi důležitá. V józe je souhrnně nazýváme slovem kumbhaka, a rozdělujeme na bahir kumbhaku (doslova vnější), což je zastavení po výdechu, a antar kumbhaku (doslova vnitřní), což je zastavení po nádechu.


Sanskrtský termín pránájáma je složen ze dvou slov: prána a jáma. Prví slovo má hned několik významů: dech, energie, vzduch, individuální duše (v plurálu, pak také život). Druhé slovo odvozujeme od sanskrtského kořene, jehož význam je kontrolovat, ovládat, řídit, omezovat, rozšiřovat. Chceme-li tedy předložit celé slovo pránájáma, dostaneme celou řadu možností: kontrola, ovládání (ale také omezování) dechu, řízení, ovládání (ale také rozšíření) energie atd.


Zajímavé je, že Indové neměří délku života na roky, ale na dechy. Odtud pak, mimo jiného, odvozují důležitost správného a pomalého dýchání. A uvědomíme-li si souvislost dechu a všech energií, mluvíme o druhé úrovni našeho bytí, na kterou pránájáma přímo působí. Hovoříme o ní jako o energetické úrovni a v sanskrtu ji nazýváme pránájamakóšá, tedy doslova tělo vyživené energiemi. Pracujeme-li vědomě s dechem, pracujeme i s energiemi těla. Důležité je zde to slůvko vědomě, protože to je hlavní rozdíl mezi běžným dechem, a pránájámickým dechem. Znamená to zcela jinou práci mozku při této aktivitě. Při vědomém dechu je to této činnosti vtažena i mozková kůra a musí docházet ke vzájemné komunikaci vývojově nejstarší části mozku spolu s tou nejmladší, což ovlivňuje celý mozek.

Pránamajakóša je navíc spojena s emocemi. Z běžného života dobře víme, jak emoce ovlivňují způsob dýchání. V pránájámě můžeme tento vztah využít i opačným směrem. Prostřednictvím ovlivnění dechu (především jeho zpomalení, vyvážení rytmu, případně dominance výdechu) můžeme ovlivňovat do jaké míry nás mají emoce v hrsti, anebo naopak máme nad nimi kontrolu my.


Je to právě pránájáma, která nám při praktikování jako první dává zatušit, že jsme něco víc než jen toto fyzické tělo, jeho svaly, klouby, kosti a šlachy. Díky ní začínáme prociťovat a tím si uvědomovat pránické tělo, proudy energie v našem těle, proudění energie kolem nás a propojenost těchto energií. Každým okamžikem nám tak připomíná ono kršnovské „Jsi člověk, tedy konej!“ Konej v souladu s podmínkami, ve kterch se právě nacházíš, ale s vědomím, že nejsi těmito podmínkami nikdy zcela omezen. Jsi božskou energií a je na tobě, abys jí zářil každým svým činem, slovem i myšlenkou. Protože pak se konání stává bytím. Čistým, vědomým a blaženým.


Očistné působení pránájámy je zřetelné. Jistě chápeme, že nejde jen o očistu ve smyslu hygieny, ale především o očistu energetickou, mentální a tedy jaksi širší než je první vnímaný význam tohoto slova. Vyváženost mysli, spokojenost, vědomí, že vše má svůj smysl, je podloženo klidným, pravidelným a vyváženým dechem. Důležitost sebekázně se v praktikování pránájámy ukáže velmi brzo. Pro nezvyklého adepta je pránájáma zpočátku jaksi nudná – vjemy, které přicházejí, jsou velmi jemné. To má svůj význam. Když si vzpomeneme na úmístění pránájámy v posloupnosti jednotlivých částí aštangajógy podle Pataňdžaliho, uvědomíme si, že zcitlivění vnímání a z toho plynoucí ovlivnění smyslů pránájámou je důležitým předpokladem pro možnost praxe dalších částí jógy, jako je pratjáhára a celá závěrečná část stezky neboli samjamajóga. Bez sebekázně nejsme schopni udržet svoji pozornost na dechu a jeho účincích, a tedy naplnit tu část definice pránájámy, která hovoří o vědomé aktivitě. Vnímání, pozorování a posléze řízení dechu, spolu s uvědomováním si jeho vlivu na jednotlivé složky lidské osobnosti, je základním kamenem sebepoznání – ne nadarmo tvoří dechové techniky často koncentrační či meditační vstupy.

Pozice při praktikováná pránájámy


Sedy vycházející ze sedu na patách (tedy z vadžrásany) mají velmi vhodné postavení pánve, které drží pevně nejen spodní část páteře, ale také dávají dostatečný prostor pro pohyb bránice, která představuje hlavní „dechový“ sval v lidském těle. Proto je vadžrásana spolu se svými variantami považována za velmi vhodnou polohu pro praktikování pránájámy a především pro její nácvik.

Pokud se týká zkřížených sedů (sukhásana, siddhásana, padmásana a další) mají jinak postavenou pánev než sedy na patách. Jejich výhodou ve srovnání se sedy na patách je však „energetický uzel“ vytvořený zkřížením nohou, který obrací proud energie v těle směrem vzhůru. Proto bývají tyto polohy doporučovány především pro koncentraci a meditaci.


DĚLENÍ DECHŮ

ŠUMIVÉ DECHY – udžažájí, bhrámarí

CHLADIVÉ DECHY – šítalí, sítkárí, bhastrika

STŘÍDAVÉ DECHY – súrja bhédana, nádí šódhána a další střídavé dechy

BANDHOVÉ DECHY – múččha, pláviní


POPIS VYBRANÝCH DECHOVÝCH TECHNIK

Kapálabáthi


Slovo kapálabháti je složeno ze dvou slov: kapála je lebka a bháti je zářit, svítit. Jedná se tedy o cvičení pročišťující prostor lebky. Kapálabáthi je jednou z nejužitečnějších pránájám, a kromě svého očistného působení má i účinek energetizační. Jako taková se řadí do první skupiny pránájám (šuddi pránájáma), tak i do třetí skupiny (šakti pránájáma).


Popis techniky: Prudce vydechněte nosem a vtáhněte u toho břicho dovnitř, aby narazilo na páteř. Výdech je aktivní a nádech je pasivní. V první sérii opakujte 15krát. Odpočiňte si a v druhé sérii opakujte 20krát. Můžete přidat ještě další sérii, pokud se cítíte dobře. Maximální frekvence výdechů je 120 dechů za minutu. Nemá smysl dýchat rychleji, účinek techniky to nezvýší. Podstatná je u této techniky prudkost výdechu. Nejde o to, kolik vzduchu vydechneme, ale o to, jak prudce a rychle je vydechnut. Prudkost a rychlost určí i následný nádech, a tedy celý rytmus dechového cvičení.

V kapálabháti pracujeme pouze ve spodní části plic. Jinými slovy jde o brániční dech. Při vizuální kontrole bychom měli vidět pouze výrazný pohyb břišní stěny (lehce se přenášející na hrudník, nebo