Slovo Guru (v dévanágarí गुरु) můžeme rozdělit na dvě slabiky, které mají svůj jedinečný význam. Gu znamená temnota a ru odstranění. Guru je tedy ten, kdo odstraňuje temnotu a nevědomost. Nevědomost své vlastní božské podstaty. Mylné ztotožňování se s tělem, s vlastním jménem, s vlastní myslí. V každém z nás se nachází átman, kus Bráhmanu, nepopsatelný základ všeho. Nekonečná realita božské podstaty bytí.
Na úvod uvedu významy slov, které se k tomuto tématu vztahují:
Áčarja – učitel ten, který je hodný následování.
Sádhu – světec, označení toho, kdo jde duchovní cestou, poutníci bez majetku a rodiny, které se vzdali. Indové k nim mají ambivalentní vztah, někteří je totiž vnímají jako lenochy, kteří se chtějí nechat živit. Více se tito lidé pohybují v šivaistických kruzích.
Svámí – je pánem svého já. Ten, který se věnoval jen několika žákům a je to následovník předchozího mistra. Později se tento titul začal používat pro absolventy vysokých vivékándistických škol a už to ani nemusel být realizovaný člověk.
Guru – realizovaný člověk, který má kolem sebe pouze pár žáků, které učí nejen slovně, ale svým osobním příkladem i svým energetickým polem. Jedná se o velmi váženou „instituci“.
V Indii si žák nevybírá svého gurua, ale guru si vybírá svého žáka, ten následně žil s guru v jeho rodině v tzv. Gurukulam.
Jak poznat pravého gurua? Nejen Bhagavadgíta ve své 18. kapitole uvádí:
गुरु Pravý guru nesoudí a udělá vše proto, aby vám vaši pravou božskou podstatu ukázal.
गुरु Nevytváří pouto s žákem.
गुरु Když je žák pozorný, stává se guruem sám – je druhým aspektem rčení, když je žák připraven guru se objeví.
गुरु Guru se vždy snaží žáka zbavit strachu.
गुरु Guru vždy pracuje na tom, aby žák přijal odpovědnost za svůj život.
गुरु Guru vždy nastaví žákovi podmínky, aby překonal překážky na své duchovní cestě.
गुरु Guru je svobodný a nechává svobodu druhým.
गुरु Nepřipouští si vlastní osvícení.
गुरु Guru je v pravdě, v jednotě s božskou podstatou. To, co říká, to i žije. Káže vodu a nepije víno.
गुरु Guru učí z přesvědčení o tom, že má možnost pomoci žákovi, ale nic neslibuje!
गुरु Když je vztah vytvářen žákem, guru vztah ukončí.
Guru by měl být realizovanou osobností, to sice nepoznáme, ale když se v přítomnosti takového člověka cítíme dobře, mění se dokonce i kvalita našeho vědomí, mysl se zklidňuje a zdánlivě samy od sebe přicházejí odpovědi na otázky. Objevují se kvality lásky a cítíme se lepšími.
Ve staré Indii žák (šišja) sliboval svému učiteli 10 slibů – daša vrata.
1. Ájudžitan – připravenost a ochotu naslouchat.
2. Sáranjam – upřímnost, poctivost, mentální čistota, ochota odložit staré koncepty, uznat chybu.
3. Nivédam – schopnost komunikovat, sdílet s mistrem, otevřené srdce a mysl. Schopnost pracovat na nových vzorcích chování.
4. Átmavičára – hledání pravého já – touha a nalezení. Cíl žákova učení.
5. Anuródha – respekt, absolutní poslušnost. Schopnost žáka upozadit své ego. Žák, který neposuzuje.
Po delší době a vydržel-li žák, poté následovalo posledních pět slibů:
6. Stjašíla – úplná oddanost pravdě, držení se jediné linie tohoto učitele.
7. Upasana – usednutí u mistra, úcta k mistrovi. Vnímání mistra jako zdroje pravdy.
8. Guruvratjam – slib guruovi, kompletní věrnost.
9. Guruséva – služba. Projevení respektu a úcty guruovi, ne protože to guru potřebuje, ale protože to potřebuje žák.
10. Gurudakšina – oběť guruovi, dar, který dává žák mistrovi vždy podle svých možností. Nemuselo to být nic materiálního, mohla to být i služba.
Annamalai svámí říká, že vnější Guru se projevuje proto, aby nám řekl o skutečnosti átmanu, který je vnitřním Guruem. Naším nedokonalým pohledem nejsme schopni vidět a zažít to, co je pravdou. Vnitřní Guru nás táhne směrem k átmanu a tam nás upevňuje. Vnitřní Guru stále čeká, aby vykonal tuto funkci, ale nemůže s ní začít, dokud k němu nestočíme svou pozornost. Je to vnější Guru, který říká: „Obrať se dovnitř. Zaostři svou pozornost na vnitřního Gurua a nech, ať tě vtáhne do své podstaty.“
Všichni Guruové jsou átman. Všichni Guruové jsou bez tvaru. A všichni Guruové jsou nakonec jedním a tím samým. Když dosáhneme duchovní zralosti, átman se nám projeví ve tvaru Gurua, aby nám pomohl k dalšímu pokroku v naší sádhaně.
Rozhovor Bhagavána (Šrí Ramana Maháršiho) s žákem:
Otázka: Bhagaváne, chtěl bych dosáhnout osvobození. Jste jediným mým Guruem. Nikoho jiného nehledám. Předejte mi laskavě svou milost.
Bhagaván: Dosažení osvobození není něčím, čeho by se mělo dosáhnout nově. My všichni jsme ve své přirozenosti osvobození. Jelikož však na to zapomínáme, a místo toho se mylně domníváme „já jsem toto tělo“, mnoho tisíc myšlenek ve vlnách vyvstává a zahaluje, co ve skutečnosti jsme. Osvobození zazáří jedině, když tato myšlenka (já jsem tělo) je zničena.
Otázka: Jak se zbavíme myšlenky „já jsem tělo“?
Bhagaván: Tím, že se modlíte ke Guruovi, zcela mu podrobeni.
Otázka: Guru nežije v naší vesnici. Co mohu dělat?
Bhagaván: Guru je ve vás. Tam se mu podrobte.
Otázka: Co je ve mně, je jedině můj vlastní átman.
Bhagaván: Guru, átman, Íšvara – to jsou jen různá jména pro to samé. Esence každého je stejná.
Otázka: Když se podrobím, budu moci pokračovat ve své práci?
Bhagaván: Samozřejmě! Ale myšlenka „já to konám“ nevyvstane.
Otázka: Když tu nebude „já myšlenka“, jak budu vykonávat své povinnosti?
Bhagaván: Za co jste placen, to nestranně provádějte. Své rodinné povinnosti vykonávejte se stejnou nestranností, s jako je vykonáváte v kanceláři. Záležitosti, které ve vaší kanceláři přicházejí a zase odcházejí, vás netrápí. Vykonávejte všechny vaše práce se stejnou odpoutaností.
1. Poznámky z přednášky Ing. Míly Sávitrí Mrnuštíkové dne 2.10.2022.
2. GODMAN, David. Žít podle Bhagavána. Praha: Onyx, c2007. ISBN 978-80-86788-54-8.